IV. Buchlovské panství
Mapa č. 1: Vylízaná skála na mapě Salašského revíru z první poloviny 19. století.
Buchlovské panství bylo největším panstvím na území Chřibů, táhlo se ve směru pohoří od jihozápadu k severovýchodu. My se nacházíme na jeho jihozápadním cípu, kde probíhala hranice s panstvím Milotice.
Severovýchodní hranice panství byla v místě dnešního letoviska a významné turistické křižovatky Bunč, kde se formovala během 17.–18. století hranice se čtyřmi sousedními panstvími: Velehrad, Střílky, Napajedla, Kvasice a katastry 5 obcí: Salaš – panství Buchlov, Velehrad – panství Velehrad, Jankovice – panství Napajedla, Kostelany – panství Kvasice a Roštín – panství Střílky.
Tvary Vylízané skály.
Dříve než dnešní název Bunč bylo v popisech panství a mapách uváděno pojmenování Vylízaná skála. Název Bunč se vyskytl poprvé v soupisu panských lesů části salašského revíru, patřících buchlovskému panství. V těchto soupisech z r. 1786 je označen jako „Bunža oder Wilizana Skalla” (Bunča nebo Vylízaná skála).
Název Vylízaná skála má dvě verze výkladu. První připisuje název tvarům skály připomínajících velké jazyky (obrázek č. 2) jak uvádí průvodce Moravské Slovácko z r. 1910, odkud můžeme citovat: „Jihozápadně od Bunče leží skupina skalisk, zajímavých svým tvarem, jako by obrovskými jazyky kusy z nich byly vylízány, a nazvaných proto Vylízaná skála.“
Kromě této verze psané dobovým slovosledem je druhá verze, podle níž skála byla výrazným místem odlesněného hřebene, a protože skýtala daleký výhled po kraji, lidé na ni vylézali – odtud název Vylízaná skála.
Listina č. 1: Popisuje průběh hranice buchlovského panství z roku 1784.
V hraničních listinách, z nichž jedna je uvedena výše, můžeme citovat: „Od poslední revize hranic z 25. srpna 1746 v zájmu dobrých sousedských vztahů došlo k obnově a rektifikaci hranic mezi velehradským klášterem a buchlovským panstvím. Počátek obchůzky je podle přehledu transakce z r. 1707 (viz popis listiny výše) na tzv. Vylízané skále, která je velmi pozoruhodným kusem skály.
Dále citace úryvku o způsobu značení hranice: „Nalézají se hraniční dub a oboustranně otesaný hraničník C. W. na velehradské straně; následuje dub se znameními z obou stran: Velehradu C. W., Buchlovu H. B., dále vozovou cestou k dubu s hraničními hřeby, pak lípa s hraničními znameními, pak buk, ještě dále dub s hraničními hřeby...“
„Buchlovské hranice končí u vracovských vinohradů. Obchůzku provedli plnomocní zástupci: velehradský podpřevor Famián RAUČZKA (Raučka), hospodářský ředitel Tobiáš OSSWALD, Jan Fridrich ANDERLE, purkrabí, hajný Antonín ZLOBITZKÝ (Zlobický), za Buchlov Václav Ignác BUBEN na místě panství, rentmistr Martin Ludvík HILBERT a hajný Jan WATZULIK (Vaculík).“
Buchlovice 25. července 1784
LOVECKÝ SOUD (PRÁVO) A KREVNÍ GRUNTY NA BUCHLOVSKÉM PANSTVÍ
Nejrozšířenějšími byly trestné činy proti majetku. Zajímavostí je, že při spáchání loupeže se trestal mírněji ten, který napadl svou oběť na otevřené cestě, než ten, který loupil v hustém lese, na opuštěných místech, kde nebylo možno se dobře bránit či volat o pomoc. Z neklidných dob 17. a 18. století, kdy se po celé zemi potulovaly bandy zlodějů, loupežníků a vrahů, kteří nešetřili nikoho, se dochovaly četné pověsti jako například o loupežnících na nedalekém Bradle nebo loupežnících ve skále a jeskyni Budačina na napajedelském panství.
Malba loupežníků u Rozštípené skály pod Bradlem.
Poslední souzenec buchlovského loveckého soudu byl zloděj Josef Anděl v I. pol. 18. století. Je po něm pojmenována i věž na hradě Buchlově, Andělka, kde byl ve vyšetřovací vazbě. Podle pověstí měl společně se zlodějem a pytlákem Pečínkou, po kterém je nazvána 3,5 km odtud vzdálená skála u Vršavy, vyloupit buchlovský zámek. Anděl byl držen na zmíněném Buchlově a Pečínka skončil v kyjovské šatlavě.
HRANIČNÍ SPORY
Průběh hranic buchlovského panství je velmi pozoruhodný nejen velkou četností historických hraničních kamenů, kterým se na panelech naučné stezky věnujeme, ale i okolnostmi utváření hranic – obdobím napříč staletími plným hraničních sporů se sousedními panstvími. Vedle častých sporů o užívání lesa a pastvin to byly především pře o obvod soudní moci. Buchlov byl sídlem zvláštního soudu, tzv. loveckého či krevního práva, pod jehož pravomoc spadalo mnohem rozsáhlejší území než pozdější buchlovské panství.
Nejčastější spory byly vedeny mezi buchlovským pánem a velehradským klášterem. Jejich dokladem jsou dodnes zachované historické listiny z 16.–18. století.
Buchlov kámen uprostřed Hříběcích luk na fotografii Františka Horenského z r. 1921. V roce 1555 byla skála zmíněna v listině jako hraniční, po Králově stole, který byl v listině zmíněn již v roce 1228 (viz panel Hraniční kameny), je to jedna z nejstarších zmínek o takovém hraničním bodu. Skála uprostřed luk byla dominantou okolí a z hradu Buchlova vypadala jako zřícenina romantického hrádku.
Jeden ze skupiny nejstarších zachovaných kamenů na Moravě na hranici pozemků Boršic (klášter Velehrad) a Buchlovic, zobrazen letopočet 1677 a iniciály buchlovského pána Hanuše Zikmunda Petřvaldského z Petřvaldu. Druhá strana kamene se znakem berle označovala církevní pozemky patřící velehradskému klášteru. Podobné označení v podobě biskupské berle nalezneme i v jiných částech země, např. na hraničních kamenech vratislavského biskupství pod Pradědem.
Kámen z roku 1686 ležící pár desítek metrů od hranečníku z roku 1677. Od tohoto kamene je pěkný výhled k hradu Buchlov, jehož hranice střežil.
Velehrad 17. září 1707
Milota z Petřvaldu, pán na Střílkách a Moštěnicích, přísedící zemského práva, a František Antonín Salav z Lipé na Újezdě, přísedící zemského práva a odhadce u úřadu zemského hejtmanství markrabství moravského, zprostředkují smlouvu mezi velehradským klášterem a Janem Dětřichem z Petřvaldu, pánem na Buchlově, podle níž se klášter vzdává svobod, které měli jeho poddaní tupesští a zlechovští v lesích buchlovských, a dostává za to některé pozemky, jejichž hranice jsou listině podrobně popsány.
Hraniční kámen v prostoru kopce Strachov.
Na základě této listiny byly v roce 1708 osázeny desítky kamenů po obvodu panství Buchlova a Velehradu. Jsou to nejčetnější hraniční kameny v Chřibech a také jedny z nejvíce zachovalých ve svém původním usazení.
Nejzachovalejší hranice tvořená těmito kameny je mezi pozemky obce Velehrad, která spadala pod velehradský klášter, a obce Salaš, spadající pod buchlovské panství. V této části je obzvláště unikátní hranice zvedající se od přítoku Salašky ke kopci Strachov a pokračující pod Brdo - v této trase se zachovaly všechny historické kameny zmiňované v historických popisech panství z konce 18. století nebo z popisů hranic stabilního katastru (více panel Stabilní katastr). U vrcholu Strachova se rovněž zachoval nejrozsáhlejší lom, kde se lámal kámen pro hraniční kameny, několik desítek opracovaných kamenů, které už zřejmě nenašly uplatnění, leží roztroušené kolem.
Nevyužité opracované kameny v prostoru Strachova.
Spor mezi Buchlovským panstvím a městem Kyjovem
V letech 1718–1728 se táhl spor mezi Janem Dětřichem Petřvaldským, vlastníkem hradu Buchlova, a městem Kyjovem o výkon hrdelního práva a myslivosti ve Vřesovicích, patřících Kyjovu. Kyjov sám jako královské město a vřesovická vrchnost měl hrdelní pravomoc, a proto vyšetřoval zabití jedné židovky v roce 1717. V Moravském zemském archivu se dochovala listina z r. 1731, kde se řeší konečné vypořádání sporu.
Listina č. 2: Konečná smlouva vyrovnání mezi buchlovským panstvím a Kyjovem při likvidaci statku ve Vřesovicích.
Likvidace statku ve Vřesovicích
Dne 31. listopadu 1731 vystavili v Brně protokol o revizi hranic při likvidaci statku: Přísežný zemský advokát Peter Johann Schebl jakožto ustanovený zástupce obce a rady královského města Kyjov coby žalobce na jedné straně a přísežný zemský advokát Jan Jiří Polanský jako zástupce urozeného pána Jana Dětřicha Petřvaldského na druhé straně, žalovaného u c. k. zemského hejtmanství kvůli kriminální pravomoci ve Vřesovicích a ohledně práva prodeje v lesích a pozemcích města Kyjova Petřvaldským pod záminkou nevydaného privilegia publikovaného dne 23. srpna 1728.
Seznalé škody a náklady, o které žaluje město Kyjov svobodného pana Petřvaldského:
| kvůli taxe, zaplacené 9. prosince 1718 | 7 rýnských a 24 krejcarů |
| kvůli vyslání posla | 50 krejcarů |
| kvůli taxe za rozšíření repliky | 2 rýnské |
| kvůli taxe za opakování z 28. dubna 1719 | 2 rýnské a 36 krejcarů |
| kvůli taxe za za dekret o citování z 28. dubna 1720 | 9 rýnských a 24 krejcarů |
| kvůli dvojitému výkonu téhož | 24 krejcarů |
| kvůli taxe za výnos 2 citačních dekretů s náležitostmi z 11. března 1728 | 17 rýnských |
| kvůli taxe za atestaci posla o vyslechnutí vystaveného dekretu k vyslechnutí svob. panem Petřvaldským ze 17. srpna 1728 | 1 rýnský a 10 krejcarů |
| dále poslovi | 50 krejcarů |
| advokátovi | 3 rýnské |
| Celkem | 47 rýnských a 11 krejcarů |
V témže roce po vyhotovení konečného vypořádání sporu byly na sporné hranici osazeny kameny z iniciály Kyjova (MK - město Kyjov) a buchlovského panství.
Hraniční kámen z roku 1731.
Víte, že…
- Když se někdo dopustil na krevních gruntech trestného činu, byl buchlovský pán oprávněn viníka, i když nebyl jeho poddaným, dát zajmout, dále svolávat lovecký soud a schvalovat jeho rozsudky.
- Obvod krevních gruntů tvořily osady a jejich pozemky, které patřily buchlovskému pánu, z nichž byl odváděn tzv. krevní plat, který můžeme chápat jako pokutu za prolitou krev + právo dalších daní v tomto obvodu.
- Lovecký soud vydržel na Buchlově až do poloviny 18. století, tedy nejdéle ze všech ostatních na našem území. Byl zrušen až v rámci reforem na základě reskriptu Marie Terezie ze dne 24. 2. 1753.
Zdroje
- Autor: Tomáš Pjevič
- Grafika panelu naučné stezky: Jakub Novák, Tomáš Pjevič
- Korektury textů: Filip Zdražil, Libuše Moudrá
- Fotografie: Tomáš Pjevič, František Horenský
- Překlady textů: Jindřich Rácek
- Malby: Sára Gottsteinová
- Historická mapa a listiny: MZA v Brně, F 45 Velkostatek Buchlov
Použitá literatura
- VERBÍK, A.: Černé knihy práva loveckého na hradě Buchlově. Brno: Blok, 1976.
- KREJČÍ, K.: Lovecký soud hradu Buchlova. Nepublikovaná rigorózní práce obhájená na PF MU v Brně. Brno 2007.
- MZA v Brně, inventář fondu F 45 Velkostatek Buchlov.
- MZA v Brně, inventář fondu E 7 Cisterciáci Velehrad.
- Badatelská činnost Tomáše Pjeviče.
Seznam použitých archiválií
- Mapa č. 1: Přehledná mapa lesa „Vylízaná skála“ v polesí Salaš, [1800–1850]. MZA v Brně, F 45 Velkostatek Buchlov, inv. č. 3122, mapa 452.
- Listina č. 1: Výňatek z listiny popisující hranice buchlovského panství, 1784. MZA v Brně, F 45 Velkostatek Buchlov, inv. č. 445, karton 177.
- Listina č. 2: Spor panství Buchlova s městem Kyjovem, 1718–1731. MZA v Brně, F 45 Velkostatek Buchlov, inv. č. 396, sign. G III 15, karton 2.