Informační panel Kyjov
Kolorované zachycení podoby města Kyjova na černobílé originální vedutě z r. 1715.
Kyjov královským městem
Dne 18. srpna roku 1548 vydal král Ferdinand I. majestát, kterým Kyjov prohlásil za město své komory. Panovník tím vyhověl žádosti místních měšťanů vedených Václavem st. Bzeneckým. Ti se totiž chtěli vymanit z moci tehdejšího vlastníka, šlechtice Jana Kropáče, který byl vyhlášený svou hrabivostí a hrubým zacházením s poddanými. Podmínkou bylo, že obyvatelé Kropáčovi vrátí sumu, kterou za Kyjov zaplatil. Město tak přestalo být podřízeno vrchnosti, naopak samo se vrchností stalo. Začalo spravovat vlastní majetek, včetně obou předměstí - dnešních ulic Palackého a Riegrovy, a také poddanou ves Bukovany.
Kopie listiny z roku 1548: Ferdinand I. učinil Kyjov městem královským.
Svobodné město se stalo přirozeným společenským, obchodním a kulturním středem obklopeným Ždánskem, buchlovskými lesy a milotickými rovinami. Bylo to území, na němž vládli páni ze Zástřizl, kteří mladému královskému městu pomohli při jeho vzniku a vývoji. Roku 1577 se městský velkostatek ještě rozšířil o vesnici Vřesovice a v r. 1666 o ves a statek Kelčany.
Foto radnice z r. 1876.
Foto kostela z r. 1904.
BOHATSTVÍ UKRYTÉ V LESÍCH
Ve své době hraničníky chránil zákon, za první republiky byly navíc chybějící kameny nahrazovány novými. Moderní zemědělství, kolektivizace v padesátých letech 20. století a především modernizace lesního hospodářství ale způsobily, že velká část hraničníků byla nadobro zničena. Z některých se staly dekorace okrasných skalek a zahrad. Dochovaly se proto převážně v zalesněných a obtížně přístupných místech hranic bývalých panství.
Hraničník královského města Kyjova z r. 1731.
Bukovany byly součástí statků města Kyjova.
Nejvíce hraničních kamenů v okolí Kyjova se v současnosti nalézá v lesích na Bohuslavicku, Čeložnicku a Moravansku. Těmito místy vás provede naučná stezka „Po hranici“.
VYDEJTE SE „PO HRANICI“!
Přesné hranice pozemků dnes geometři určují s minimální odchylkou díky moderním přístrojům nebo GPS souřadnicím. V době, kdy o digitálních technologiích nevěděli ani ti nejvizionářštější autoři vědecko-fantastických románů, se k vyměřování katastrů jednotlivých panství a velkostatků používaly hraniční kameny podobné tomuto.
Nejvíce jich bylo osazeno v průběhu 18. století. Dnešní geodetické práce jsou přesnější a nepoměrně rychlejší, postrádají ale estetickou hodnotu, díky které tyto kameny nutily kolemjdoucí ke krátkému zastavení. Jsou navíc nositeli starých časů. Odkazují na doby, kdy v čele Království českého stála Marie Terezie, piaristé v Kyjově založili latinské gymnázium a kostel Nanebevzetí Panny Marie na kyjovském náměstí byl teprve novostavbou. Hraniční kameny v sobě ukrývají celou řadu příběhů. Vypravte se po jejich stopách, mnoho jich nezbylo.
Víte, že…
- 27. září 1776 Kyjov navštívil císař Josef II. a ubytoval se v domě velitele místní posádky lichtenštejnského dragounského pluku? Na vedutě je to dům číslo 33. Na druhý den vykonal Habsburk vojenskou přehlídku a udělil četná vyznamenání. V témže domě hostil v letech 1784 a 1785 velitel kyjovské posádky svého bratra, kterým byl olomoucký arcibiskup, hrabě Theodor Colloredo-Waldsee. Alespoň tak o tom píše Karel Hlavinka v knize O starém Kyjově.
- Místní označení pro nepořádek, rajčůrna, vzniklo zkomolením německého výrazu Reitschule, který označoval ohrazenou vojenskou jízdárnu. Ta stála do roku 1827 jižně od trávnického mlýna, pozdější elektrárny. Mlýn je na vedutě označen písmenem T.
Zdroje
- Autoři: Pavel Novák, Filip Zdražil
- Grafika panelu: Jakub Novák
- Korektury textů: Filip Zdražil, Libuše Moudrá
- Fotografie: ze sbírek Vlastivědného muzea Kyjov, Pavel Novák
- Barevná úprava veduty města Kyjova: Pavel Novák
Použitá literatura
- HLAVINKA, K.: O starém Kyjově. V Kyjově: Okresní osvětová rada, 1947.
- HURT, Rudolf a kol.: Kyjovsko. Vlastivěda moravská. Brno 1976.